Byla „vůní bohů“ - MYRHA

Oheň je symbolem pravdy, čistoty a božské přítomnosti (Ahura Mazdy - nejvyšší božstvo ve staroperském náboženství zoroastrismu). Jeho jméno znamená v překladu přibližně „Pán Moudrosti“ (ze staroperštiny: Ahura = pán, Mazda = moudrost). Oheň se neuctíval jako bůh, ale byl prostředníkem mezi světem lidí a světem ducha. Vše, co se s ohněm dostalo do kontaktu, muselo být čisté, ušlechtilé a „neposkvrněné“.

Myrha byla používaná proto, že:

        1. Myrha má silné očistné a antiseptické účinky

• Už ve starověku byla známa jako přírodní dezinfekce – likviduje mikroorganismy a neutralizuje pachy.

• Vnímala se jako čistící prostředek nejen pro tělo, ale i pro duchovní prostor.

• Vykuřování myrhou tak pomáhalo udržovat posvátnou „čistotu“ ohniště, což bylo v zoroastrismu zásadní.
  
  2. Vydává jemný, ale dlouhotrvající kouř

• Na rozdíl od rychle shořelých bylin myrha pomalu doutná a produkuje hustý, aromatický dým, který se hodil pro dlouhé rituály.

• Její vůně byla spojována s duchovní hloubkou, tichem, vnitřním klidem – ideální atmosféra pro modlitbu a rozjímání.
  
  3. Symbolická hodnota

• Myrha se už od Mezopotámie a Egypta spojovala s nesmrtelností, posmrtným životem a duší – byla „vůní bohů“.

• V Persii, kde se často mísily kulturní vlivy, myrha získala posvátný status, podobně jako kadidlo.

• Zoroastristé věřili, že čisté látky podporují správný tok energie a ochraňují před zlými duchy – a myrha měla být jednou z takových substancí.
  
  4. Obchodní a kulturní dostupnost

• Perská říše měla přístup k vysoce kvalitní myrze z jižní Arábie a Afriky přes tzv. kadidlovou cestu.

• Myrha nebyla levná, ale v aristokratických nebo chrámových rituálech si její použití mohli dovolit.
  
  Shrnutí:

  Myrha byla pro zoroastristické rituály vhodná díky svým očistným, aromatickým a symbolickým vlastnostem. Udržovala svatý oheň v čistotě, posilovala duchovní atmosféru a chránila před „druhy nečistoty“, které byly v této víře velmi závažné.

🐫 Obchodní a diplomatická hodnota

• Perská říše měla důležitou roli v obchodě s myrhou, která se dovážela z Arábie a východní Afriky (např. dnešní Somálsko).

• Myrha byla luxusní zboží, často využívané jako dar při diplomatických misích a součást královských darů.

🌿 Myrha, tedy sušená pryskyřice z keřů rodu Commiphora, se ve starověku i ve středověku zpracovávala několika způsoby podle toho, k jakému účelu měla sloužit (léčebnému, rituálnímu, kosmetickému). Níže jsou hlavní tradiční způsoby zpracování:

1. Tinktura nebo nálev z myrhy (pro vnitřní i vnější použití)

• Myrha se rozdrobila nebo rozdrtila na malé kousky nebo prášek.

• Tento materiál se vyluhoval v alkoholu (tradičně víno, později líh) po dobu několika dnů až týdnů.

• Vzniklá tinktura se používala:

  • jako ústní voda při bolestech dásní nebo aftách

  • k dezinfekci ran nebo kožních infekcí

  • někdy v malých dávkách i vnitřně na podporu trávení nebo proti parazitům

Tinktura z myrhy je silná – stačily malé dávky (1–5 kapek).

2. Mast z myrhy (pro rány, popáleniny, ekzémy)

• Myrhový prášek nebo výluh se smíchal s nosným tukem – např. včelím voskem, olivovým olejem nebo máslem (ghí).

• Mast se nanášela přímo na rány, záněty, vyrážky, jizvy, štípnutí hmyzem apod.

• Myrha zároveň podporovala regeneraci tkání a dezinfikovala místo.
  
  3. Vykuřování (rituální a očistné účely, ale i léčba dýchacích cest)

• Myrha se spalovala na uhlíku nebo horkém kameni.

• Kouř se používal k:

  • čištění prostoru, chrámů, nemocných osob

  • inhalaci při nachlazení, zahlenění a infekcích dýchacích cest

  • navození klidného stavu před modlitbou nebo meditací
    
    🫙 4. Macerát (olejový výluh z myrhy)

• Rozdrcená myrha se naložila do oleje (olivového, sezamového apod.) na slunci nebo v teple na několik týdnů.

• Výsledný olej se používal na masáže, rituální pomazání nebo jako parfém.

• Pomáhal při bolestech svalů, kloubů a zánětech kůže.)
  
  5. Přímé použití jako žvýkací pryskyřice

• Malý kousek sušené myrhy se žvýkal – měl dezinfekční účinek na ústa a dech, působil proti bolestem zubů i zánětům dásní.

• Byl to jakýsi přírodní „zubní lék“ a zároveň osvěžovač dechu.