Byla „vůní bohů“ - MYRHA

Oheň je symbolem pravdy, čistoty a božské přítomnosti (Ahura Mazdy - nejvyšší božstvo ve staroperském náboženství zoroastrismu). Jeho jméno znamená v překladu přibližně „Pán Moudrosti“ (ze staroperštiny: Ahura = pán, Mazda = moudrost). Oheň se neuctíval jako bůh, ale byl prostředníkem mezi světem lidí a světem ducha. Vše, co se s ohněm dostalo do kontaktu, muselo být čisté, ušlechtilé a „neposkvrněné“.

Myrha byla používaná proto, že:

        1. Myrha má silné očistné a antiseptické účinky

  • Už ve starověku byla známa jako přírodní dezinfekce – likviduje mikroorganismy a neutralizuje pachy.

  • Vnímala se jako čistící prostředek nejen pro tělo, ale i pro duchovní prostor.

  • Vykuřování myrhou tak pomáhalo udržovat posvátnou „čistotu“ ohniště, což bylo v zoroastrismu zásadní.

    2. Vydává jemný, ale dlouhotrvající kouř

  • Na rozdíl od rychle shořelých bylin myrha pomalu doutná a produkuje hustý, aromatický dým, který se hodil pro dlouhé rituály.

  • Její vůně byla spojována s duchovní hloubkou, tichem, vnitřním klidem – ideální atmosféra pro modlitbu a rozjímání.

    3. Symbolická hodnota

    • Myrha se už od Mezopotámie a Egypta spojovala s nesmrtelností, posmrtným životem a duší – byla „vůní bohů“.

    • V Persii, kde se často mísily kulturní vlivy, myrha získala posvátný status, podobně jako kadidlo.

    • Zoroastristé věřili, že čisté látky podporují správný tok energie a ochraňují před zlými duchy – a myrha měla být jednou z takových substancí.

      4. Obchodní a kulturní dostupnost

    • Perská říše měla přístup k vysoce kvalitní myrze z jižní Arábie a Afriky přes tzv. kadidlovou cestu.

    • Myrha nebyla levná, ale v aristokratických nebo chrámových rituálech si její použití mohli dovolit.

      Shrnutí:

      Myrha byla pro zoroastristické rituály vhodná díky svým očistným, aromatickým a symbolickým vlastnostem. Udržovala svatý oheň v čistotě, posilovala duchovní atmosféru a chránila před „druhy nečistoty“, které byly v této víře velmi závažné.

🐫 Obchodní a diplomatická hodnota

  • Perská říše měla důležitou roli v obchodě s myrhou, která se dovážela z Arábie a východní Afriky (např. dnešní Somálsko).

  • Myrha byla luxusní zboží, často využívané jako dar při diplomatických misích a součást královských darů.

🌿 Myrha, tedy sušená pryskyřice z keřů rodu Commiphora, se ve starověku i ve středověku zpracovávala několika způsoby podle toho, k jakému účelu měla sloužit (léčebnému, rituálnímu, kosmetickému). Níže jsou hlavní tradiční způsoby zpracování:

1. Tinktura nebo nálev z myrhy (pro vnitřní i vnější použití)

  • Myrha se rozdrobila nebo rozdrtila na malé kousky nebo prášek.

  • Tento materiál se vyluhoval v alkoholu (tradičně víno, později líh) po dobu několika dnů až týdnů.

  • Vzniklá tinktura se používala:

    • jako ústní voda při bolestech dásní nebo aftách

    • k dezinfekci ran nebo kožních infekcí

    • někdy v malých dávkách i vnitřně na podporu trávení nebo proti parazitům

Tinktura z myrhy je silná – stačily malé dávky (1–5 kapek).

2. Mast z myrhy (pro rány, popáleniny, ekzémy)

  • Myrhový prášek nebo výluh se smíchal s nosným tukem – např. včelím voskem, olivovým olejem nebo máslem (ghí).

  • Mast se nanášela přímo na rány, záněty, vyrážky, jizvy, štípnutí hmyzem apod.

  • Myrha zároveň podporovala regeneraci tkání a dezinfikovala místo.

    3. Vykuřování (rituální a očistné účely, ale i léčba dýchacích cest)

  • Myrha se spalovala na uhlíku nebo horkém kameni.

  • Kouř se používal k:

    • čištění prostoru, chrámů, nemocných osob

    • inhalaci při nachlazení, zahlenění a infekcích dýchacích cest

    • navození klidného stavu před modlitbou nebo meditací

      🫙 4. Macerát (olejový výluh z myrhy)

  • Rozdrcená myrha se naložila do oleje (olivového, sezamového apod.) na slunci nebo v teple na několik týdnů.

  • Výsledný olej se používal na masáže, rituální pomazání nebo jako parfém.

  • Pomáhal při bolestech svalů, kloubů a zánětech kůže.)

    5. Přímé použití jako žvýkací pryskyřice

  • Malý kousek sušené myrhy se žvýkal – měl dezinfekční účinek na ústa a dech, působil proti bolestem zubů i zánětům dásní.

  • Byl to jakýsi přírodní „zubní lék“ a zároveň osvěžovač dechu.