MASTIX

Pryskyřice získávaná z keře řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) z řeckého ostrova Chios. Mastix (také masticha nebo mastiha) - nejznámější a nejcennější pochází z řeckého ostrova Chios, kde se tato pryskyřice sbírá už tisíce let. Turecký název ostrova Chios zní Sakız Adası a znamená "ostrov lepidla". Do kůry stromu se dělají malé řezy a z nich vytéká míza. Ta na slunci postupně tvrdne do podoby průsvitných "slz" nebo krystalů. Po rozžvýkání změkne a uvolňuje silné pryskyřičné, dřevité a lehce sladké aroma.

Mastix má pryskyřičnou a lehce borovicovou vůni, tóny cedru, bylin a citrusů, nejprve hořkou chuť, která přechází do nasládlé. Proto se používá jako přírodní „žvýkačka“, v parfumerii, v kadidlech a rituálních směsích, v řecké a orientální kuchyni, v likérech (například řecký likér masticha). Ve starověku byl mastix ceněn jako prostředek pro čištění úst a zubů, pomoc při trávení, antiseptická pryskyřice, vykuřovadlo při obřadech. Moderní výzkumy zkoumají jeho antibakteriální účinky, protizánětlivé působení, možný vliv proti bakterii Helicobacter pylori, podporu trávení a ústní hygieny. Ve středomořských a orientálních tradicích byl mastix spojován s očistou prostoru, ochranou, posvátným kouřem, ženským principem stromu a „slzami země“. Jeho vůně je jemnější než kadidlo a působí teple, pryskyřičně a uklidňujícím dojmem. Mastix se používal i v malířských lacích, při restaurování obrazů, v houslařství, v tradičních politurách na dřevo. Díky průhlednosti a pružnosti vytváří lesklý ochranný film. Slovo „mastix“ pochází z řeckého mastíchein – „žvýkat“. Odtud vzniklo i anglické označení mastic gum. AI