MYRHA

Oheň je symbolem pravdy, čistoty a božské přítomnosti (Ahura Mazdy - nejvyšší božstvo ve staroperském náboženství zoroastrismu). Jeho jméno znamená v překladu přibližně „Pán Moudrosti“ (ze staroperštiny: Ahura = pán, Mazda = moudrost). Oheň se neuctíval jako bůh, ale byl prostředníkem mezi světem lidí a světem ducha. Vše, co se s ohněm dostalo do kontaktu, muselo být čisté, ušlechtilé a „neposkvrněné“.

Myrhovník (Commiphora) - Myrha byla používaná pro silné očistné a antiseptické účinky. Už ve starověku byla známa jako přírodní dezinfekce – likviduje mikroorganismy a neutralizuje pachy. Vnímala se jako čistící prostředek nejen pro tělo, ale i pro duchovní prostor. Vykuřování myrhou tak pomáhalo udržovat posvátnou „čistotu“ ohniště, což bylo v zoroastrismu zásadní. Vydává jemný, ale dlouhotrvající kouř. Na rozdíl od rychle shořelých bylin myrha pomalu doutná a produkuje hustý, aromatický dým, který se hodil pro dlouhé rituály. Její vůně byla spojována s duchovní hloubkou, tichem, vnitřním klidem – ideální atmosféra pro modlitbu a rozjímání. Symbolická hodnota. Myrha se už od Mezopotámie a Egypta spojovala s nesmrtelností, posmrtným životem a duší – byla „vůní bohů“. V Persii, kde se často mísily kulturní vlivy, myrha získala posvátný status, podobně jako kadidlo. Zoroastristé věřili, že čisté látky podporují správný tok energie a ochraňují před zlými duchy – a myrha měla být jednou z takových substancí. Obchodní a kulturní dostupnost. Perská říše měla přístup k vysoce kvalitní myrze z jižní Arábie a Afriky přes tzv. kadidlovou cestu. Myrha nebyla levná, ale v aristokratických nebo chrámových rituálech si její použití mohli dovolit. Myrha byla pro zoroastristické rituály vhodná díky svým očistným, aromatickým a symbolickým vlastnostem. Udržovala svatý oheň v čistotě, posilovala duchovní atmosféru a chránila před „druhy nečistoty“, které byly v této víře velmi závažné. 

Obchodní a diplomatická hodnota

Perská říše měla důležitou roli v obchodě s myrhou, která se dovážela z Arábie a východní Afriky (např. dnešní Somálsko). Myrha byla luxusní zboží, často využívané jako dar při diplomatických misích a součást královských darů. Myrha, tedy sušená pryskyřice z keřů rodu Commiphora, se ve starověku i ve středověku zpracovávala několika způsoby podle toho, k jakému účelu měla sloužit (léčebnému, rituálnímu, kosmetickému). Níže jsou hlavní tradiční způsoby zpracování:

Tinktura nebo nálev z myrhy (pro vnitřní i vnější použití)

Myrha se rozdrobila nebo rozdrtila na malé kousky nebo prášek. Tento materiál se vyluhoval v alkoholu (tradičně víno, později líh) po dobu několika dnů až týdnů. Vzniklá tinktura se používala: jako ústní voda při bolestech dásní nebo aftách, k dezinfekci ran nebo kožních infekcí, někdy v malých dávkách i vnitřně na podporu trávení nebo proti parazitům. Tinktura z myrhy je silná – stačily malé dávky (1–5 kapek). Mast z myrhy (pro rány, popáleniny, ekzémy). Myrhový prášek nebo výluh se smíchal s nosným tukem – např. včelím voskem, olivovým olejem nebo máslem (ghí). Mast se nanášela přímo na rány, záněty, vyrážky, jizvy, štípnutí hmyzem apod. Myrha zároveň podporovala regeneraci tkání a dezinfikovala místo. Vykuřování (rituální a očistné účely, ale i léčba dýchacích cest). Myrha se spalovala na uhlíku nebo horkém kameni. Kouř se používal k čištění prostoru, chrámů, nemocných osob, inhalaci při nachlazení, zahlenění a infekcích dýchacích cest, navození klidného stavu před modlitbou nebo meditací. Macerát (olejový výluh z myrhy). Rozdrcená myrha se naložila do oleje (olivového, sezamového apod.) na slunci nebo v teple na několik týdnů. Výsledný olej se používal na masáže, rituální pomazání nebo jako parfém. Pomáhal při bolestech svalů, kloubů a zánětech kůže.) Přímé použití jako žvýkací pryskyřice. Malý kousek sušené myrhy se žvýkal – měl dezinfekční účinek na ústa a dech, působil proti bolestem zubů i zánětům dásní. Byl to jakýsi přírodní „zubní lék“ a zároveň osvěžovač dechu.