Proč je stříbrný kov vzrušující?

Smyslový a estetický rozměr

Stříbro má zvláštní druh lesku – chladný, tekutý, ale živý. Jeho povrch odráží světlo ne tvrdě jako zrcadlo, ale jemně, s nádechem hloubky. To v lidech vyvolává napětí mezi chladem a přitažlivostí – jako kdyby se dotýkali měsíčního světla.
Z fyzikálního hlediska má stříbro nejvyšší odrazivost ze všech kovů; je to materiál, který nejlépe zachycuje a rozvádí světlo. Tato schopnost se nevědomě propojuje s lidským vnímáním „živosti“ – stříbro působí, jako by samo zářilo.

Symbolický a duchovní rozměr

V symbolice mnoha tradic je stříbro kovem Měsíce, ženského principu, intuice, proměnlivosti, vody a duše.
Zlato je sluneční, mužské, neproměnné — stříbro je měsíční, citlivé, proměnlivé a tajemné.
Vzrušení, které vyvolává, tedy může být i podvědomou odezvou na tuto měsíční polaritu: na hloubku, tajemství, lesk, který se mění podle světla.

V alchymii stříbro symbolizuje duši očištěnou, ženský princip (Luna, Argentum), a bývá spojováno s čistotou, ale i s pokušením — protože jeho krása je jemná a klamavě chladná.

Psychologický rozměr

Na psychické úrovni může být stříbro vzrušující, protože spojuje kontrasty: je chladné, ale září; tvrdé, ale poddajné; čisté, ale láká dotykem.
To napětí mezi odtažitostí a smyslností — mezi „světlem a tělem“ — bývá pro lidskou psychiku fascinující.
Podobně jako měsíční světlo, které je zároveň vzdálené a důvěrně známé.