Jak vznikla růžová voda v perské parfumerii?

U perské parfumerie se postupně rozvinuly poměrně sofistikované metody destilace rostlin, zejména růží. Díky nim bylo možné získávat vonné látky ve formě růžové vody a aromatických olejů. Začínalo se u čerstvých růží. Jednou z nejvýznamnějších surovin byla růže, zejména růže damašská (Rosa × damascena). Pěstovala se ve velkém například v oblasti Kášanu ve středním Íránu. Růže se sbíraly brzy ráno, kdy byly květy čerstvé a obsahovaly hodně aromatických látek. Následně se květy vložily do destilační nádoby společně s vodou. Používala se destilační nádoba. Princip vypadal zjednodušeně asi takto: růže + voda - zahřívání - pára obsahující aromatické látky - ochlazení páry - růžová voda + malé množství růžového oleje. Destilační zařízení se v islámském světě označovalo například jako alembik (arabsky al-anbīq). Skládalo se z nádoby, ve které se zahřívala směs, a části, kde se pára ochlazovala a kondenzovala. Co přesně vzniklo? Tady je důležitý rozdíl mezi růžovou vodou a růžovým olejem. Při destilaci vznikla kapalina obsahující vodu a rozpuštěné aromatické látky z růží — růžová voda (golāb). Současně se při vhodném postupu mohl na povrchu oddělit velmi malé množství růžového esenciálního oleje (attar). Růžového oleje bylo ale ve srovnání s množstvím růží velmi málo. Právě proto byl tak cenný. Destilace se mohla opakovat. Jednou z možností bylo použít již získanou růžovou vodu znovu při další destilaci růží. Výsledkem byla koncentrovanější a aromatičtější růžová voda. U některých typů attarů se také používala voda nebo jiný základ a postupná destilace aromatických rostlin. Tradiční výroba mohla být poměrně dlouhá a vyžadovala zkušenost s teplotou, množstvím vody a kvalitou surovin. Nevyráběla se jen růžová voda. Perská parfumerie pracovala s mnoha dalšími surovinami růže, jasmín, šafrán, máta a další aromatické rostliny, santalové a jiné vonné dřevo, pižmo, ambra, agarové dřevo (oud). Některé ingredience se destilovaly, jiné se spíše macerovaly v oleji nebo se používaly přímo jako vonné materiály. Jak z toho vznikl parfém? Výsledný parfém nemusel být jen jeden destilovaný produkt. Parfumér mohl kombinovat různé vonné složky. Například: růžová voda + růžový olej + další aromatické látky nebo olejový základ + destilované aromatické látky + koření či vonné dřevo. Tak vznikaly různé druhy vonných olejů a attarů. Destilace znamenala zásadní technologický posun. Díky ní bylo možné oddělovat aromatické látky od rostlin, získávat koncentrovanější vůně, vyrábět stabilnější vonné produkty, opakovaně zpracovávat různé rostlinné materiály. V perském a širším islámském světě se přitom rozvíjely znalosti chemie, farmacie a destilace. Významnou osobností byl například učenec Avicenna (Ibn Síná), který žil na přelomu 10. a 11. století a jehož díla se zabývala také destilačními postupy a léčivými látkami. Růže → voda → zahřívání → pára → ochlazení → kondenzace → růžová voda → případně růžový olej → parfém